Obec v údolí řeky Olšavy po obou stranách silnice z Uherského Brodu do Bojkovic, je vzdálena 10 km východně od Uherského Brodu.
        První zmínka o obci v písemných pramenech pochází z roku 1373 a je spojena se jménem mana Pešíka ze Záhorovic. Od počátku 15. století příslušela obec, v níž byl dvůr a mlýn, ke světlovskému panství. V 17. století trpěla obec častokrát nepřátelskými nájezdy, v roce 1605 ji vyplenili Bočkajovci, tatarský vpád v roce 1663 znamenal skutečnou pohromu, neboť byla vypálena, obdobné následky měly i vpády v roce 1683 a 1704 - 1705.
        Díky příhodným podmínkám Záhorovice prosluly jako zemědělsky pokročilá obec, část obyvatelstva tvořili zedníci, kteří odcházeli na sezonní práce do Budapešti. Do okolních zemí putovali za výkonem svého řemesla také zdejší zvěroklestiči. Před 1. světovou válkou byl v obci otevřen andesitový a také čedičový kamenolom. Od roku 1888 je v obci v provozu zastávka na Vlárské dráze.
        V obci vyvěrá záhorovská kyselka s obsahem hořečnato-sodných solí, známá již na konci 16. století. V letech 1787 - 1867 zde byly i lázně. V roce 1912 byl pramen upraven a dnes je chráněným přírodním výtvorem.
        Z významných stavebních památek stojí za pozornost památkově chráněná boží muka z 2. poloviny 18. století u silnice v západní části obce, zvonice sv. Bartoloměje ve středu obce a kaplička na východním konci obce. V trati Drahy je památkově chráněný morový hřbitov s kamenným křížem, připomínající období cholerové epidemie.