Pověst klade vznik Kvasic do doby, kdy u nás sídlili Kvádové, po nichž prý měly jméno. Tuto nepodloženou domněnku zapsal do svých rukopisných Annalecta Quasiciana farář Matouš Moritz, který v Kvasicích působil v letech 1744-1782.
      Nejstarší zmínka o Kvasicích pochází z roku 1131, kdy v nich patřil lán role ke kostelu spytihněvskému. V roce 1248 Kvasice vlastnil Ondřej z Benešova a Kvasic a v roce 1269 Milota z Kvasic, oba z rodu Benešoviců, kteří zdejší zboží drželi téměř 200 let a jejichž erbu (zavinutá střela) obec užívala ve svém znaku. V tomto rodu se Kvasice udržely zřejmě i následující století. Roku 1350 se ujímá statku Beneš z Benešova. V majetku tohoto rodu se nacházely Kvasice i nadále. Zdejší tvrz se poprvé připomíná roku 1365, jako sídlo Miloty z Benešova a Kvasic. Dále byla stále sídlem rodu z Benešova (z Kvasic). O podobě tvrze toho mnoho nevíme, jisté však je, že její dobytí husity bylo velmi nesnadné. Roku 1423 byl při obléhání kvasického hradu (tvrze) zabit Milota III. z Benešova, čímž rod Benešoviců vymřel po meči. Panství zdědila v roce 1434  jeho vdova a sestra Anna z Benešova a z Cimburka. Ta prodala tvrz s panstvím roku 1433 rytíři Janu Kuželovi ze Žeravic. Od té doby vlastnili tvrz Kuželové. 
       Po smrti Jana Kužela se panství ujal jeho syn Jiří (zemřel 1480), po něm Arnošt Kužel z Kvasic (zemřel 1528). Rod Kuželů vládl na tomto panství až do roku 1507, kdy poslední z rodu Arnošt Kužel odkázal celý majetek svému nevlastnímu bratrovi Hynku Bočkovi z Kunštátu. Ten je prodal roku 1511 Jiřímu Albrechtovi ze Šternberka na Holešově. Po požáru v roce 1514 byla chátrající tvrz znovu upravena a její opevnění rozšířeno, takže byla nazývána i hradem (viz stavební vývoj). Byla to vodní pevnost chráněná z východní strany řekou Moravou, z ostatních stran příkopy, do nichž se přiváděla voda z rybníků pod bažanticí. V předhradních budovách,  postavených v pravém úhlu podle jižní, západní a severní strany, bydlelo služebnictvo a čeleď. Roku 1538 byly Kvasice prodány Janu st. z Ludanic, který je odkázal roku 1547 svému bratru Václavu z Ludanic na Chropyni, hejtmanu markrabství Moravského, a jeho synům Janovi a Hynkovi. Vlastnil je do roku 1557. Téhož roku zemřel jeho bratr Václav a jeho synové Jan a Hynek se stali nedílnými dědici panství Kvasického a Chropyňského. Roku 1559 si majetek rozdělili a Kvasice připadly Hynkovi. Po jeho smrti je zdědil Václav z Ludanic na Helfenštejně, který je roku 1571 prodal Kašparovi Vyškotovi z Vodník.
      Vyškota je záhy prodal Janovi Kurovskému z Vrchlabí, po kterém je zdědil jeho synovec Havel Kurovský. V 80. letech 16. století přebudoval tvrz Havel Kurovský z Vrchlabí v renesanční zámek s arkádami, otevřenými do dvora a věží nad průjezdem. To znamená, že zámek stojí na místě původní tvrze. Havel Kurovský Kvasice po sv. Ondřeji roku 1591 prodal paní Anně z Oberheimeru, původem dolnorakouské šlechtičně. Anna odkázala celý majetek svému manželovi Adamu Kravařskému z Šlejvic. Ten je roku 1610 prodal za 60 500 zlatých moravských Václavovi Molovi z Modřelic. Václav Mol z Modřelic prodal Kvasice roku 1614 za 62 000 zlatých moravských Jiřímu st. Bruntálskému z Vrbna na hradě Helfenštejně a Lipníku, který byl protestant. Po bitvě na Bílé Hoře byl vyšetřován, umírá a majetek mu byl zkonfiskován. V polovině ledna roku 1621 vyplenili panství císařští. Vdova po Jiřím st.  Bruntálskému Helena 12. května 1625 odkoupila od královské komory kvasické panství zpět. Roku 1626 se provdala za Jana Rottala a 18. ledna 1636 mu prodala celé panství. Rottalové měli své sídlo v Napajedlích, respektive v Holešově, takže zámek byl v 17. století jen střediskem patrimoniální správy. 
       Jan z Rottalu zastával v pobělohorském období řadu významných funkcí: byl nejvyšším moravským zemským sudím, moravským zemským hejtmanem, působil jako zplnomocněný královský komisař v Uhrách a v Sedmihradsku ('zasloužil' se o krvavý bratislavský soud při Wesselényiho spiknutí v roce 1671) a 'vyznamenal' se při krvavém potlačení  povstání Valachů v roce 1641 a 1643. Koncem roku 1674 Jan z Rottalu umírá a podle poslední závěti ze 4. prosince 1674 se stali dědici majetku jeho synové. Panství v Kvasicích připadlo Juliu Vilémovi. Julius Vilém z Rottalu zemřel koncem prosince 1691. Měl tři dcery a proto byl ustaven universální dědic František Vilém Helfrid. Dědic převzal Kvasice roku 1702. Za manželku měl Annu Marketu hraběnku z Herberštejna. Zemřel roku 1709 a za jeho nezletilého syna Jáchyma Adama spravovala majetek jeho matka. Ten jej převzal roku 1729. Za manželku si vzal roku 1732 Marii Josefu hrab. z Šternberka, s níž měl tři dcery a umírá 22.září 1746. Kvasice získala jeho dcera Marie Anna. Po její smrti byly roku 1801 připsány jejímu synu Františku Adamovi hraběti z Lamberka, a když ten náhle zemřel, mladšímu Janu Nepomukovi. Jan Nepomuk převedl polovinu majetku na svou manželku Arnoštku rozenou hraběnku ze Salmu a Neuburka nad Jinem. Ta ustavila dědicem svého nezletilého syna Eduarda. Počátkem 19. století prošel zámek rozsáhlými stavebními úpravami v klasicistním stylu a získal dnešní podobu. Od roku 1817 spravoval Kvasice jeho syn Eduard, který si vzal za manželku Karolínu, dceru Leopolda hraběte ze Šternberka. Eduard hrabě Lamberk utonul a zůstal po něm syn Arnošt a dcera Leopolda. Kvasicím vládl nyní jeho otec Jan Nepomuk z Lamberka a jeho manželka Karolina. V roce 1820 byly strženy předhradní budovy a zbytky příkopu i s rybníčkem zasypány. 
      O 20 let později zásadně pozměnili interiéry a vzhled zámku. Také byly zazděny arkády. Hlavním portálem se vcházelo po honosném schodišti do prvního poschodí, do sálů opatřených štukovou výzdobou. Při zámku byla zřízena bohatá knihovna, kolem budovy byl vybudován anglický park. Po smrti Jana Nepomuka roku 1838 zdědil čtvrtinu Kvasic jeho vnuk Arnošt a čtvrtinu vnučka Leopolda. Arnošt zemřel bezdětný roku 1855 a jeho část připadla Leopoldě hraběnce z Lamberka. 31. prosince 1881 zemřela její matka Karolína, po které zdědila zbylou polovinu. Leopolda umírá 10.dubna 1902 a Kvasice po ní dědí její syn Dr. Jaroslav hrabě z Thun - Hohensteina. Ten byl švagrem rakouského arcivévody a následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který do zdejších lesů často zajížděl na hony.