HISTORIE ZÁMKU BÍLOVICE
Bílovice byly dlouhou dobu lenním statkem
olomouckého biskupství, jak o tom svědčí již první zmínka z 2. června 1256, kdy Bílovice (spolu s Biskupicemi,
Prakšicemi a dalšími vesnicemi) biskup Bruno ze Schauenburka udělil svému dvornímu maršálkovi Helembertovi de Turri. Spolu s Biskupicemi
udělil léno Bruno také roku 1274 Heidenreichovi z Domašova. Od roku 1261 byly Bílovice a Březolupy majetkem
vizovického kláštera. Poté ves vlastnili místní vladykové, z nichž se v roce 1298 připomíná Heřman z Bílovic.
Ve 14. a 15. století patřily Bílovice rodu Kuželů. V té době
byla ves rozdělena. V letech 1349-1382 tu sídlil Ješek Kužel z Bílovic, který se v roce 1366 dohodl s Jaroslavem Kuželem z Nedachlebic a bílovickým farářem o desátcích, náležejících k bílovické faře. Roku 1389 vlastnil jako
léno celé Bílovice Jarohněv z Buchlovic, ale v roce 1390 Kuník, Jaroš a Janáč bratří Kuželové z Bílovic. Biskup Mikuláš dovolil roku 1391 dvěma posledním, aby prodali léno Bílovice Kuníkovi z Bílovic, který je držel jako léno ještě v roce 1403; roku 1408 však získal lénem celé Bílovice Jan Honse z Krumsína.
V roce 1437 dostal léno na půl Bílovic Jindřich Honse z Krumsína, kdežto druhou část dědila jako léno před rokem 1437 po Ješkovi Polukopí z Rýznburka jeho dcera Kateřina, která spravovala statek ještě v roce 1466. V roce 1455 přijal léno na půl Bílovic Jan Kužel z Kvasic a v roce 1460 jeho synové Jiří, Dobeš a
Václav z Kvasic, z nichž Jiří tu sídlil ještě v roce 1480. Druhou polovinu obce dal roku 1466 biskup Tas v léno bratřím Václavu a Jiříkovi Stojanům z Přestavlk.
Vrchnost vlastnila v obci nově a dobře vystavěnou tvrz, poprvé připomínanou v roce 1512, i když byla zřejmě vybudována již ve 14. století. Nejpozději byla vybudována po roce 1490, po spojení obou částí Bílovic.
Také zde byl mlýn, dvůr a pivovar, v němž se týdně vařilo 17 beček piva. V letech 1490 - 1517 vlastnil již celé Bílovice Jan Onšík z
Bělkovic, po jehož smrti v roce 1522 přijali léno na Bílovice
jeho synové Anýz, Dalibor a Petr Onšíkové z Bělkovic, z nichž Dalibor postoupil roku 1555 svůj podíl Anýzovi.
Roku 1543 vlastnili léno Bílovice společně bratři Jan, Václav a Mikuláš Onšíkové, z nichž Václav tu sídlil ještě
v roce 1570 a Mikuláš v roce 1580. Roku 1580 obdržel lénem statek Petr Skrbenský z Hřiště, jehož manželkou
byla Kateřina Onšíčka z Bělkovic. Václav Onšík sužoval poddané nesmírnými robotami. Dle urbáře z roku 1592 bylo ve vsi 31 usedlých, z nichž
čtyři drželi celé lány, 12 jen podsedky. Z lánu se odvádělo o Jiřím 2 zlaté, o Václavu stejně, o Martině 1 husa, 5 slepic a 16 vajec;
celoláník robotoval oračkou 4 dny, vozil 9 vozů hnoje, 1 vůz dříví, odvážel z luk na Topolsku 1 vůz sena. Pěších robot
vykonával 2 dny; z podsedku se odvádělo o Jiřím a o Václavu po 10 gr.. Robotovalo se pěšky, kdykoliv pán rozkázal.
Petr Skrbenský z Hřiště
postoupil roku 1592 Bílovice s tvrzí a s patronátem Štefanu Ledenickému z Ledenic; po jeho smrti (1604) tu společně sídlili jeho
synové
Ondřej a Adam Ledeničtí, kteří se roku 1607 o statek rozdělili. Koncem 16. století byla tvrz přebudována v renesanční zámek s
charakteristickými arkádami.
Adamův díl (s tvrzí) koupil roku 1610 za 5100 zl. moravských Jan Skříčkovský z Pozdětína a v roce 1612 Petr Štyrnský ze Štyrnu;
v roce 1616 odkoupil tento díl za 3600 zl. moravských Gabriel
Kučovský z Opolí. Celkem získávala vrchnost z obce na stálých platech 56 zl. 14 gr. a na naturáliích 31 hus, 78 slepic a 4 kopy 4 kusy vajec. Ve vsi byly
v provozu tři masné krámy, z nichž každý odváděl kámen přepuštěného loje. Usedlíci byli povinni spouštět sudy vína do sklepů a nazpět je ze sklepů vytahovat.
V roce 1619 Bílovice s příslušenstvím vlastnil Karel Jordán z Klausenburku, katolík.
Po jeho smrti jej společně drželi v roce 1634 jeho synové František Volfgang a Jan Jakub Jordánové. Útrapy 17. století neušetřily ani
Bílovice, ať při vpádu Bočkajovců v letech 1604 - 1605 , na počátku třicetileté války v roce 1621,1623,
průchody vojsk, vpádem Švédův roku 1645, vpádem Tatarů v roce 1663 a dalšími vpády v roce 1683 a 1704-1705. V roce 1663 byla
celá obec vypálena
až na jeden dům a všechn dobytek byl odvlečen. V roce 1647 byl
tento díl předán Matyáši Tengelotovi z Valentina, který jej v r. 1667 dal majiteli druhé části Bílovic.
Druhou část vlastnil za stavovského povstání Ondřej Ledenický z Ledenic - katolík, po jehož smrti (před rokem 1634)
jej zdědili jeho synové Štefan a Melichar, z nichž poslední jej odprodal v r. 1651 Jiřímu Fridrichovi Oseckému z Osečka.
Po jeho smrti jej společně drželi v roce 1634 jeho synové František Volfgang a Jan Jakub Jordánovo. Útrapy 17. století neušetřily ani
Bílovice, ať při vpádu Bočkajovců v letech 1604 - 1605 , na počátku třicetileté války v roce 1621,1623,
průchodyvojsk, vpádem Švédův roku 1645, vpádem Tatarů v roce 1663 a dalšími vpády v roce 1683 a 1704-1705. V roce 1663 byla
celá obec vypálena
až na jeden dům a všechn dobytek byl odvlečen. V roce 1647 byl
tento díl předán Matyáši Tengelotovi z Valentina, který jej v r. 1667 dal majiteli druhé části Bílovic.
Druhou část vlastnil za stavovského povstání Ondřej Ledenický z Ledenic, katolík, po jehož smrti před r.1634
jej dědili jeho synové Štefan a Melichar, z nichž poslední jej odprodal v r. 1651 Jiřímu Fridrichovi Oseckému z Osečka.
Po jeho smrtí připadl lenní statek opět biskupovi, který jej udělil roku 1666 Adolfu Skidinskému ze Skidině, který - jak bylo
řečeno - přikoupil i druhý díl. Tím došlo ke spojení obou částí. Tehdy zámek prodělal barokní úpravu. V roce 1718 odevzdal biskup jako léno
statek Bílovice Janu Bapt. Bevier z Freiriecku. Po smrti Janova vnuka Ignáce Kajetána Brevier
v roce 1809, léno připadlo znovu biskupovi, který je odprodal za 60 139 zl. Ferdinandovi hr. z Laurencin-Beaufort, jenž upravil zámek v
empirovém stylu, včetně úpravy zámeckého parku. Po jeho smrti r. 1831 je koupil Hugo hr. Logothetti (zemřel 26.5.1861), jehož rodina vlastnila zámek a statek až do roku 1945. Po jeho smrti se dělil o statek Vladimír a Zdeněk
hr. Logothetti, z nichž první přikoupil i druhou polovici a odkázal (7.12.1892) Bílovice Hugo hr. Logothettimu. V roce 1854 byl na zámku hostem přední český malíř Josef Mánes, který zde nakreslil několik vzácných kreseb /mj. Veroniky Čuddové a J. Postavy/ a krojových studií.
V roce 1920 statek převzala Bedřiška Logothetti s dětmi.
Fara v obci existovala již v době předhusitské. Farní kostel, který patří k monumentům celého regionu a který je
zasvěcen sv. Janu Křtiteli je podle patrocinia starobylého založení. Dnešní stavba pochází z první poloviny 17. století,
kdy byly přistavěny dvě kaple. Tři oltáře jsou zdobeny Raabovými obrazy. Ze 4 zvonů, jeden pochází z r. 1570 a druhý z
r. 1640. Uměleckou památkou na hřbitově jsou kapličky křížové cesty zdobené freskami Jáno Köhlera z r. 1920.
|