Lokalita, označovaná pomístním názvem Hrádek, je vzdálena od středu samotné obce Komňa necelý kilometr vzdušnou čarou západním směrem. Výrazná ostrožna, která byla zvolena pro stavbu hradu, vybíhá z masivu horského hřebene, táhnoucího se od Mikulčina vrchu v centrálním pásmu Bílých Karpat severovýchodním směrem a zakončeného ostrožnou nad Bojkovicemi, kde byl později zbudován hrad Nový Světlov.
     Lokalita Hrádek představovala již jen svou polohou výhodně strategický bod, dokonale ovládající celé Komenského údolí s vyústěním na Bojkovice a eventuálně s napojením cesty na starohrozénkovský průsmyk. V roce 1986 provedlo archeologické oddělení Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně na hrádku zjišťovací výzkum. Ten prokázal, že nad Komní byl postaven již v polovině 13. století kamenný hrad, který se skládal z vlastního jádra opevněného celokamennou obvodní hradbou o šířce 1,7 m až 2 m. Hrad také chránil příkop, široký 8 m. V severovýchodním koutu hradu byl umístěn  hradní palác, v jehož západním okraji byla vetknuta okrouhlá věž o průměru asi 8-10 m. Po jejím severním boku byla pravděpodobně brána se vstupem do hradního jádra. V jeho východní polovině byl zřejmě situován hradní palác patrně hrázděné konstrukce spolu s použitím cihel. Předhradí bylo opevněno jen provizorně, i když ani zde nelze vyloučit existenci kamenné hradby či alespoň jednoduché zdi z kamene, kladeného bez použití malty. Kvůli stavením byl v předhradí přisekán skalní výchoz a při severním obvodu tak mohla stát budova 7 m široká. Další stavení ze dřeva a hlíny se nacházela na jihozápadě. Fortifikace, resp. její zbytky před hradem lze za současného stavu poznání označit za pozůstatek předsunutého opevnění, avšak bez bližšího datování. 
      Přístupová cesta k hradu vedla od západu po přístupové šíji, procházela předhradím a do vlastního hradu vstupovala severně od okrouhlé věže, která tak tvořila přímou ochranu vstupu. Nálezy, získané při archeologickém výzkumu, umožňují prokázat, že hrad od svého vystavení kolem poloviny 13. století existoval téměř po dobu půl druhého století a někdy na počátku 15. století náhle zanikl. Výrazná požárová vrstva, zachycená při archeologickém výzkumu, svědčí o násilném zániku "komenského", tj. komňanského hradu, který již poté nebyl nikdy obnoven. Dispozičně lze hrad Zuvačov přiřadit k tzv. bergfritovému typu, jehož rozšíření kulminovalo v našich zemích právě v průběhu druhé poloviny 13. století a na počátku 14. století.

Předpokládaný vzhled hradu (podle P. Šimečka)