Obec
se jmenuje poměrně pozdě, až roku 1353, kdy se po ní píší bratři Ctibor
a Pavel ze Strání. Tehdy je jmenováno jako středisko menšího zemanského
statku. Její stáří je však jistě větší, neboť v roce 1359 se již uvádí
jako městečko, které spolu s tvrzí, třetinou Korytné a Dolním Němčím zmínění bratři (Ctibor a Pavel ze Strání)
prodali Frankovi a
 Petrovi z Kunovic. Nicméně v roce 1368 držel Strání Chotěbor, syn Miloty
ze Strání, zatímco Ctibor sídlil v Lipově. Ctibor a Pavel byli spřízněni
s pány z Kanšperka a společně drželi různá zboží. Na počátku 15.
století panství spadlo odúmrtí králi Zikmundovi a ten je roku 1423 (někdy
uváděno 1425; nebo podruhé) zastavil. Nevíme přesně komu, ale byl to patrně některý z
příslušníků rodu Šternberků (nebo Václavu z Kunovic).
Zdeněk
Konopišťský ze Šternberka roku 1447 zapsal zboží s pustým tvrzištěm
Mikuláši z Vojslavic, který současně získal i Veselí. Ke zpustnutí tedy
došlo za husitských válek. Protože Veselí bylo daleko, Mikuláš tvrz
obnovil a roku 1480 soudně usiloval o její vrácení, neboť se jí protiprávně
zmocnil Jan Labuta z Křína. Mimořádně zajímavý je půhon z roku 1492,
kterým Václav Veselský z Vojslavic žaluje Jana z Ojnic a Bohuslavic, že jeho rybníkář měl ve
Strání udělat příkop a val, což z jedné třetiny nesplnil a zmizel i s
penězi. V roce 1502 je Strání v rukou Jana z Kunovic, který je připojil k ostrožskému
panství. Jako téměř vždy, když tvrz ztratila opodstatnění, byla následně
opuštěna. K zániku tvrze zřejmě také přispěly česko-uherské války, v
druhé polovině 15. století. Nebyla již obnovena.
V pramenech a literatuře se sice stále hovoří o tvrzi, ale tento termín
dvojdílný opevněný areál o velikosti 1,5 ha ve valech nikterak nevystihuje.
Celek je, přestože byl upraven na hřbitov a po okrajích zastavěn, překvapivě
zřetelný co do rozsahu i dílčího utváření. Přímo nad kostelem a
kulturním domem pro důchodce se nachází 4 m vysoký a skoro čtvercový
pahorek jádra s horní plochou o straně 31 m. Od zbytku hřbitova - bývalého
zalomeného předhradí - je oddělen 15 m širokou sníženinou po bývalém příkopu.
Předhradí má proměnlivou šířku od 10 m přes 23 m až ke 13 m. Kolem obou
těchto částí obíhá lépe či hůře dochovaný příkop, který zcela
zmizel na severní straně, kde stojí kostel. Na západě se nachází 2 m
vysoký val, a příkop zde dosahuje šířky 22-24 m. Vnější úbočí valu
je zřetelné i na východě, kde po jeho koruně vede místní komunikace, a příkop
zde byl 25 m široký. Val byl úplně zničen v ulici Dolina na jižní straně
areálu. Sídlo, jehož vznik datuje hojná keramika do první poloviny 14.
století, patří svými rozměry spíše do kategorie hrad, a zájem krále
Zikmunda o něj nás proto nepřekvapuje. Pokud bylo tvrzí, šlo zjevně o
daleko největší tvrz na Moravě. Ještě před rokem 1945 bylo patrno nejen tvrziště, ale i vnější a vnitřní příkop
plněný vodou. Střepy keramiky nalezené na tvrzišti jsou uloženy ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Podle
pověsti vede z tvrziště podzemní chodba.
O nejstarším osídlení této lokality z období mladší doby kamenné víme velmi málo. Svědčí o něm totiž jen ojedinělé nálezy, jako sekeromlat lidu se šňůrovou keramikou. Bohatší historické prameny pak pochází až ze středověku.
V 11. a počátkem 12. století vedla tímto krajem velmi důležitá tzv. uherská cesta směřující k jantarovému pobřeží Baltského moře. Procházela celou Moravou od Olomouce s odbočkou na Měnín - Brno, pak i Uherský Brod a na Straňanské sedlo, pokračovala až do Nitry. Tato cesta měla mimo obchodní účely také velký strategický význam. Nejednou po ní táhla vojska z Čech do Uher, mnohokrát po ní pronikli na Moravu uherští nájezdníci, Turci nebo Tataři. Ve druhé polovině 13. století nabyla cesta na důležitosti jako nejvýznamnější spojení mezi Uhrami a českým státem. Za vlády Matyáše Korvína zde byl zaznamenán velmi čilý obchodní ruch.
Na přelomu 12. a 13. století se vlastníkem oblasti mezi Trnavou a dolním tokem Moravy stala dcera uherského krále a manželka Přemysla Otakara I., česká královna Konstancie. Dolní Pomoraví od Břeclavi po Uherské Hradiště dostala věnem od muže, trnavskou oblast mezi Karpaty a Váhem od svého otce. Z pozdějšího popisu hranic v zakládací listině vizovického cisterciánského kláštera z roku 1261 se usuzuje, že Strání ještě neexistovalo, protože by o něm jinak jistě byla v listině zmínka.
Zajímavý je však zápis z dějin dnešního Uherského Ostrohu o 57 let později, kdy Jan Lucemburský zastavil tvrz Stenici (později Uh. Ostroh) při vpádu Matouše Čáka Trenčanského kvůli penězům panu Chotěboru ze Strání. Vláda českého krále totiž byla poznamenaná účastí na válečných výpravách v celé Evropě a potřebou velkého množství peněz na vydržování vojska.
Další písemnou zmínkou o Strání je záznam v Zemských deskách olomouckých ze 14. století. Strání s tvrzí patřilo vladykům ze Strání, bratrům Pavlu a Ctiboru, v roce 1353. K majetku vladyckého rodu náležela třetina Horního Němčí, Korytná a díl Volenova. Vlastníci sídlili na tvrzi, která se vypínala nad říčkou Klanečnicí, v místech dnešního hřbitova. V roce 1359 prodali oba bratři podle Zemských desek celé panství s tvrzí, dvorem, lesy i farou, jejíž existence byla usouzena ze zmínky o patronátním právu (právo dosazovat faráře), Fraňkovi z Kunovic. Je nutno podotknout, že již v tomto roce bylo Strání označováno jako městečko.
V roce 1492 zahrnovala obec čtyřicet čtyři usedlostí, z toho dva mlýny. Ty stály z důvodu spádu horských potoků a příhodné nižší polohy zřejmě v lokalitě dnešní Květné. Vrchnost měla mimo dávek odváděných sedláky ještě příjmy z pily patřící k mlýnu, z rozlehlých lesů, v nichž se těžilo množství bukového dřeva, lovilo mnoho zvěře a ptactva, množství ryb z čistých horských potoků. Další zisk plynul z mýta, které se ve Strání platilo na obchodní cestě do Uher. První záznamy o mýtě pocházejí z roku 1483.
V roce 1502 připadlo Strání, Lhota, Louka, Boršice, Slavkov, Suchá Loz a díl Horního Němčí Janu Bernardu z Kunovic. Od té doby také městečko náleželo k ostrožskému panství. V květnu 1605 byla Strání vypleněna Bočkajovci a zase poklesla na ves. Bernardi z Kunovic byli majiteli až do bitvy na Bílé hoře, kvůli účasti v odboji proti císaři však po bitvě utekli a zkonfiskované ostrožské panství bylo prodáno roku 1625 za 600 000 zlatých knížeti z Lichtensteina. Ještě roku 1856 bylo Strání vsí, ale roku 1885 bylo opět označováno jako městečko. Lichtensteini byli vlastníky ostrožského panství až do roku 1945.
Katastrální mapa obce z 19. století
Plán tvrziště
|
Zaniklá tvrz Strání 
