Hradčovicemi
procházela starobylá obchodní i vojenská cesta z Kunovic, později z Uherského
Hradiště na Uherský Brod a do Uher a nazývaly se původně Bolegradice.
Poprvé se připomínají v roce 1247. V roce 1360 zde vlastnil Jan ze Šarova
11 lánů a půl mlýna a Oneš ze Šarova tvrz as 10 lány a půl mlýn, část
však náležela v roce 1368 Šeborovi z Náměště. Tvrz zanikla asi za válek
mezi bratry Joštem a Prokopem, neboť při převodu zboží Onešem ze Šarova
na sestru Annu a jejího manžela Kašpara ze Šumvaldu se uvádí jako tvrziště.
Nebyla již obnovena, a stala se součástí dvora, neboť v roce 1518 Hradčovice
byly připojeny k uherskobrodskému panství.
Za dob knížete Břetislava I. spadalo třejmě tehdy velkomoravské sídliště
Hradčovice pod správu spytihněvského hradského obvodu. V letech 1141 - 1196 spytihněvský hrad zanikl a tak naše území patřilo ke
knížectví a biskupství olomouckému. V roce 1205 založil markrabě moravský Vladislav Jindřich na nedalekém Velehradě klášter cisterciáků.
Oldřich III. Korutanský, vládce břeclavského údělu,
daroval totiž dva lány v Hradčovicích ( v listině uváděné Radichowitz ) spolu s rybníky církvi, aby tak odčinil škody způsobené
velehradskému klášteru a učinil tak něco pro spásu duše své i svých potomků. Historie obce je spojena s událostmi probíhajícími v
Uherském Hradišti a zejména v Uherském Brodě. Do života značně zasahoval pohyb na obchodní a vojenské cestě, která přes obec
procházela. Počátek 14. století je poznamenán boji s Kumáni. Šlo o války českého krále Václava II. s Uhry a Rakušany. Když jeho
nástupce Václav III. roku 1306 zemřel, v zemi vypukl zmatek, který využil Matúš Čák Trenčianský. Zbudoval si okolo svého hradu
Trenčína nezávislé panství, jež zasahovalo až k nám. Byl poražen u Holíče. Protiváhou moci feudálů se stala královská města Uherské
Hradiště a Uherský Brod podporovaná přízní panovníků. V roce 1272 byl Uh. Brod povýšen na město královské komory s právem
hlubčickým. K dalším patřilo právo konat týdenní a dva dvouroční trhy a právo skladu zboží. Vesnice Lhotka, dnes součást Hradčovic,
již svým názvem prozrazuje kolonizační původ a ve druhé polovině 14. století byla zvána Sirotčí Lhota. Poprvé je připomínána v
roce 1374. Hospodářství feudálů zůstávalo ve skromných mezích. Je třeba vzpomenout rod Šarovců a pánů ze Šumvaldu.
Husitství se šířilo podél obchodní cesty ihned po smrti Jana Husa, ale oblasti moravských královských měst zůstávaly věrny katolictví,
a tedy Zikmundovi. Přesto se našli i příznivci Husa, kteří protestovali proti jeho upálení a kostnickému koncilu. Držitelé obce podpořili
sjezd českých a moravských stavů 2. září 1415. V zimě roku 1427 husité pod vedením Prokopa Holého, Prokůpka a Jana Tovačovského
přitáhli k Uherskému Brodu, který se po obklíčení vzdal s úmluvou. Město bylo osvobozeno roku 1429 Janem Tovačovským z Cimburka.
Husitská vojska však i v dalších letech okupovala Jižní Moravu. Velké škody působily až do roku 1440 tzv. loupeživé roty, jež vedl Jiří z
Mannspeku. Následkem husitských válek byl citelný úbytek obyvatelstva a prohloubil se i hospodářský úpadek. Klidnému rozvoji v
následujícím období bránily zhoubné války uherského krále Matyáše a českého Jiříka z Poděbrad, později také Vladislava Jagellonského.
Války měly hrozné důsledky: zánik obcí, oslabení pozic velehradského kláštera. Došlo ke změnám majetkové držby feudálních panství,
přičemž držba nadále příslušela pánům z Vlčnova a z Kunovic. Nedostatek pracovních sil vyvolal značné zvýšení poddanských povinností -
v roce 1487 bylo vyhlášeno úplné poddanství selského lidu. Města naopak bohatla díky svým privilegiím ( vaření piva, rozvoj řemesel,
šenkování vína… ). Šlechta proti tomuto vystupovala a časté spory s městy brzdily rozvoj živností v okolních obcích.
V 16. století ovlivňuje vývoj na Moravě několik nebezpečných faktorů: krutý mor, nebezpečí ze strany Turků, krize katolické církve
umocňovaná evropskou reformací - šíří se zvláště myšlenky Martina Luthera. Ves Hradčovice navíc roku 1561 vyhořela a roku 1605
vtrhli do kraje uherští Bočkajovci, drancují a přinášejí černou smrt. Roku 1574 zakládají činnosti následující cechy: kovářský, kolářský,
bednářský, zámečnický, truhlářský, pivovarečný a nákladnický. Počátek 17. století je spojen s výměnou správy panství způsobenou
značným zadlužením pánů z Kunovic. Odkoupil je Oldřich z Kounic, pán na Slavkově. Panské dvory vyžadovaly stále větší počet
pracovních sil. Tyto pocházely z poddanských vrstev a lze je rozdělit do tří typů: stálá čeleď, robotníci a námezdní dělníci. Každý
poddaný byl povinen vrchnosti peněžní, robotní a naturální rentou. V obci téměř neexistoval grunt ( usedlost ) bez dluhů. Výše
peněžní renty se pohybovala podle velikosti usedlosti a platila se v Hradčovicích i ve Lhotce ve dvou splátkách: na jaře (sv. Jiří),
na podzim (sv. Václav). Tyto bídné časy stále sužoval mor a roku 1624 sem vpadla vojska sedmihradského knížete Gábora Bethlena.
Během třicetileté války krajem procházela císařská vojska generála Buquoye, vojska knížete Lichtenštejna a jejich zásobování tížilo
celou oblast náležející panství Kouniců. Nejhůře však zdejší obyvatelstvo doplatilo na Švédy, kteří vpadli na Moravu roku 1642. Jezdci
plukovníka Andersona vypálili Uherský Brod a odvezli si bohatou kořist. Události třicetileté války urychlily proces koncentrace
pozemkového majetku panství, ale také proces naprostého znevolňování a zbídačování rolnictva. Posledním činitelem vzpour byl
uherský František Rákoczi. Povstal v letech 1704 - 1708, kdy kraj byl vypleněn. Dne 4. srpna 1708 byl poražen u Trenčína a nastává
50 let vytouženého míru. V letech 1746 - 1794 panství spravoval Václav Antonín Kounic (1711-1794),
působil především v říšské diplomacii, od roku 1753 jako říšský kancléř a roku 1764 byl povýšen do
knížecího stavu. Správu panství za jeho pobytu v Rakousích vedla jeho sestra Marie Antonie. V roce 1789 byl v obci založen tzv. Josefínský katastr, zavedena daň z pozemků a provedeno číslování domů.
Na celkový vývoj povahy a smýšlení obyvatel měly nemalý vliv události v Evropě, především francouzská revoluce a napoleonské války. V té době (1794 - 1797) spravoval panství kníže Arnošt Kryštof, vystřídán později svým bratrem Dominikem Ondřejem.
V letech 1812 - 1848 spravoval panství Aloise Václava z Kounic.
|