HISTORIE ZÁMKU UHERSKÝ OSTROH
Zámek v
Uherském Ostrohu leží západně od města na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu.
Někdy po roce 1260 nechal Přemysl Otakar II. na moravsko - uherském pomezí nový královský hrad na ochranu významné obchodní cesty z uher do Prahy.
Poněvadž však následkem povodní hrad značně trpěl, musela být stavební plocha zvýšena. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně,
která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál. Hrad byl vybudován pravděpodobně
po roce 1260 jako zeměpanský a zachovával si charakter vodní pevnosti proti nedaleké uherské hranici a jako ochrana významné obchodní cesty z Uher do Prahy. Původně se
nazýval Stanice (Stenice) a v této podobně byl později nesprávně ztotožňován se Ždánicemi.
O hradu se poprvé dovídáme
v první písemné zmínce z roce 1286, kdy zde byl purkrabím Matouš z Černé Hory.
Hrad tehdy náležel králi. Jan Lucemburský zastavil hrad i město
Chotěboru ze Střen a v roce 1318 olomouckému biskupovi Konrádu I. Později byl opět v zeměpanském držení, i když v letech 1320-1322 jej držel zástavou Zdislav ze Šternberka.
Markrabě Jan Jindřich zde prokazatelně prováděl stavební úpravy, jejichž rozsah je neznámý.
Jan Jindřich odkázal hrad i město Ostroh a vsi Blatnici (dnes Blatnička),
Lhotu (dnes Ostrožská Lhota), Smíchov (zanikl), Starou Blatnici (dnes Blatnice), Milokošť a Kvačice svému synovi Janu Soběslavovi. Později se dostal Ostroh do rukou markraběte Prokopa;
stejně na vlastnictví si činil nárok i markrabě Jošt. V roce 1400 obléhal
hrad král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi a Benešovi, bratřím z Dětěnic a z Valdštejna, a
král Václav IV. v roce 1411 zástavu Haškovi potvrdil. V roce 1415 se jmenuje výslovně jako příslušenství z panství město Ostroh s předměstím a s dvorem o dvou poplužích. Naprosto nelze vysvětlit, proč již v roce 1417 se bratří Hynek a Arkleb z Moravan píší z Ostrohu.
Hašek z Valdštejna byl v bitvě pod Vyšehradem 1. listopadu 1420 zajat Pražany a záhy přestoupil k husitům. Jeho město Ostroh se stalo v roce 1421
střediskem husitů. Odtud husité podnikali výpravy do okolí - spolu s obyvateli husitského tábora v Nedakonicích také pobořili klášter Velehrad a ohrožovali Hradiště;
sem se také později nedakoničtí husité po zničení svého sídla uchýlili. Proto
|
Starý obraz města Ostrohu
- kolem roku 1720 |
Ostroh opět několikrát obléhal král
Zikmund (např. v roce 1421). Na jaře 1422 se Uhři pokoušeli o dobytí Ostrohu, ale marně. 17. března 1424
udělil Zikmund rakouskému vévodovi Albrechtovi plnou moc, aby město a hrad Ostroh odňal Haškovi z Valdštejna jakýmkoliv způsobem. I když
Hašek z Valdštejna v roce 1425 přešel na stranu Zikmundovu, Ostroh se nevzdal a zůstávala v něm posádka husitského hejtmana
Fridricha, knížete ruského, který však posléze přešel ke králi Zikmundovi rovněž, a za svou zradu dostal ještě od krále v roce 1428 zástavou hrad a město Veselí.
Kníže Fridrich navíc trápil Ostrožské velkými robotami. Tito se obrátili s prosbou na krále Zikmunda, který 10. srpna 1435 vzhledem k velkým válečným škodám, které město utrpělo, potvrdil městská privilegia: udělil mu právo odúmrti a také právo vaření piva. V důsledku toho kníže Fridrich 15. srpna 1435 svolil k osvobození Ostrožských od nespravedlivých robot. Listinou z téhož roku udělil Zikmund Ostrohu městské právo bzenecké a brněnské.
V druhé čtvrtině 15. století byl hrad rozšířen a zpevněn, přičemž bylo použito kvádrových kamenů z pobořených kostelů v Polešovicích a Boršicích. Další zprávy o zástavních držitelích města si odporují. Markrabě Albrecht zastavil hrad Stanice Mikuláši
Truchsesovi, jemuž v roce 1455 král Ladislav zápis obnovil, ale v roce 1446 Čeněk Papák z Mošnova jako zástavní držitel města potvrdil listinu z roku 1435.
V roce 1447 a 1448 se připomínají Arkleb a Ctibor bratři z Kunovic a Ostrohu. Král Ladislav
Pohrobek udělil Ostroh v roce 1458 (někdy uváděn rok 1453) hrad husitskému válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa,
avšak v témže roce jej předal v hodnotě 3000 zl. uherských Janu Jičínskému z
Cimburka. Po jeho smrti v roce 1464 se uvázal v držbu Jan z Landštejna a rok poté Petr Haugvic z Biskupic.
V roce 1484 držel Ostroh Jan Zelený ze Šanova, stoupenec
krále Matyáše, a před rokem 1490 koupil panství Mikuláš Lužický z Čečvic. Ve druhé polovině 15. století byl vně severovýchodní hradby postaven nový palác.
Ostroh jako středisko panství se stal i centrem trhů a střediskem řemesel.
Na sklonku 15. století vlastnila hrad s městem a panstvím Žofie z Valdštejna, která je postoupila svému manželovi Petrovi
hraběti od sv. Jiří a Pezinku, a ten je v roce 1493 udělil Johanesovi (Janovi) z Kunovic.
Král Vladislav II. mu potvrdil v roce 1497
pro Ostroh městské právo a držby lesa. Když pak na počátku 16. století umožňoval král
šlechtickým
rodům získat staré královské hrady do dědičného vlastnictví, získal v roce 1511 právo na Ostroh
Smil Kuna z Kunštátu. Ten potom postoupil své právo na Ostroh Janu z Kunovic.
Kolem roku 1522 se připomíná v Ostrohu panské mýto. Právě za Jana začala důležitá a rozhodující přestavba hradu v
pohodlný renesanční zámek, která pokračovala až do konce století. Ve dvou následujících fázích zastavěl obě dosud volné strany v západní
polovině objektu. Severozápadní křídlo mělo drobný rizalit přibližně
uprostřed své délky, jihozápadní bylo užší než dnešní budova a sahalo
jen po dnešní průjezd. Druhá stavební etapa započala po roce 1560 za
Janova syna Jetřicha (1545-1582), ale dokončení interiérů se protáhlo do
počátku 17. století. Bylo přestavěno staré severovýchodní křídlo. V přízemí vznikla
arkádová chodba a v nároží při věži přibyl přístavek s vřetenovým
schodištěm. Po přestavbě získala budova tvar nepravidelného
čtyřúhelníku s nádvořím uprostřed, které je na severní, východní a západní straně obestavěno arkádami,
zato východní arkáda byla
v pozměněném plánu zazděna. Na severozápadě byla vybudována čtyřboká věž. Jihozápadní křídlo bylo prodlouženo až k
nároží staré hradby a jeho šířka byla zvětšena do dnešních rozměrů. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají
poschodí tři. Ve východním traktu je zámecká kaple a přilehlý velký sál.
V roce 1605 zpustošil zámek požár, způsobený bleskem. Po Jetřichovi dědil jeho vnuk Jan Jetřich z Kunovic
(1582-1609), který zemřel těsně před
stavovským povstáním roku 1615. Potom (v roce 1619) zámek zdědil jeho syn, poslední
majitel z rodu pánů z Kunovic, Jan Bernard. Ten dal
zámek po požáru znovu opravit. Také se aktivně
zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce musel před popravou uprchnout do zahraničí. Jeho
majetek byl samozřejmě zkonfiskován a Ostroh koupil 25. června 1625 i s jinými
Kunovickými statky (např. nedaleký Hluk)
Gundakar z Lichtenštejna. Ten zřejmě nechal dokončit štukovou výzdobu
plochých stropů geometrickými profilovanými rámy s jemným perlovcem. V roce 1645 dobyli zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být zámek v Ostrohu šlechtickým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl.
Severovýchodně od zámku přistavěli nezbytné hospodářské zázemí - čtverec
stájí s vnitřním dvorem a areál pivovaru. V předdvoří to pak byly další
hospodářské a úřední budovy. Zmizely také obě zahrady. Zámek pak zůstal pouze střediskem správy panství. Po roce
1850 byl přeměněn na kanceláře velkostatků a byty úředníků. Až do 19. století byl - stejně jako město - obklopen vodou.
Vlastnictvím Lichtenštejnů zůstal zámek až do roku 1945.
Roku 1945 byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn a od té
doby sloužil potřebám národního výboru a dnes Městského úřadu.
Starší fotografie zámku:
|